Jarky 2000 - Cihlářská bouda

Jarda: Čuchni si k tomu čaji!
VOJTa: Tropickej?
Fili: Jsou z toho cejtit banány a mejdlo.
VOJTA: Eště aby v tropickym čaji nebyl banán!
Ráma: Hm, akorát to mejdlo je tam navíc...

VOJTa: Hele podepisujte se malym (na pohled)
Ráma: To je v pohodě, křížky umim docela malý

Pštros: Dano, už se nehraje, už nelži!!!

Kdosi: Vyber si poradce!
Ham: No tak, to ... bude ... asi těžký...

Jarky 2001 - Hojná Voda

(děti měly popsat a vychválit svoji výbavu na Severní pól)
Kdosi: Ta baterka je taková zvláštní - je silnější než polární záře. My sme jí teda nechali v Praze, ale máme na ní dálkový ovládání.

Ten klíč je takovej, že já když řeknu Pepo, vyskoč…

Půlroční stáž na ovládání vařiče.

Pozvání na sedm chlebů k Mordlochovi

(zpět)...Ve vlaku jsme jeli celkem v klidu do Všetat, kde jsme přestoupili do dalšího vlaku úplně prázdného. Byl tam jen pár se psem díky němuž jsme se hned seznámili. Zase nějaký pes! Říkali, že jedou na Helfenburg a budou tam spát pod širákem nebo v hradu. Tvrdili nám, že se bojí strašidel na hradě. Když je tam míň lidí a přespávají tam, tak do dvou je to v pohodě, ale potom je to grupáč - samá strašidla. Nulita nám začala tvrdit, že možná v tělocvičně straší. Alda hned pohotově vymyslel strašidlo Beznohého fotbalistu, které nás opravdu v tělocvičně strašilo. Když jsme vystupovali, tak jsme jim popřáli šťastnou cestu a ať nezmrznou jak rampouchy. Alda bláznil už na každé zastávce, kde jsme, jestli jsme to už nepřejeli. Bylo to kvůli tomu, že jsme byli v zadním vagónu a neviděli jsme, co je to za zastávku. Jednou vykřikl do tmy: "Kde to jsme, zase nějaký zapadákof" a odpověděl mu nějaký amík, kterého Pepa obdivoval a sledoval už z předchozího vlaku, že to je město Mělník. Poté se už radši neptal nikoho. Naštěstí přišel průvodčí a řekl, že vystupujeme příští zastávku. My jsme vystoupili a místo do lůna Kokořínské přírody, stála proti nám tepelná elektrárna zahalená do podzimní tmy. Na druhé straně nás už sháněl průvodčí, ale my jsme pochopili, že jsme vystoupili špatným směrem, protože tam nebyla žádná stanice. My jsme tedy vlak obešli a po pozeptání na cestu výpravčího, který nevěděl, kde je škola a jen nás poslal do vesnice, jsme vyrazili do tmy s němým průvodcem v zádech-elektrárnou...pokračování zde.